V roce 1978 jel Jim Olesak ze svého domova poblíž Chicaga do Manistique ve státě Michigan, kde jeho matka právě slavila osmdesátiny. Na cestě ho však zaskočil podivný pocit, že se někdo nachází v potížích. Aniž by k tomu našel nějaké konkrétní vysvětlení, asi 140 kilometrů od matčina domu sjel z dálnice a pokračoval po postranních cestách. Na konci jedné z nich byla farma sedmdesátiletého bratrance Steva Hoholika. Olesak neměl žádný důvod k návštěvě tohoto příbuzného. Však se také neviděli už 30 let.
Když přijel k farmářovu obydlí, spatřil jen průvanem rozhoupané dveře a prázdný dům. Řekl si, že nejspíš někde pracuje. Vždyť je sám na 80 hektarů polí a pastvin. Olesak si začal připadat jako blázen a zmatkař. Vrátil se tedy k auto, usedl za volant a chtěl odjet. Avšak onen podivný pocit předtuchy se opět přihlásil o slovo a byl nakonec tak silný, že se Jim rozhodl přece jen se vydat do polí. Když asi po půldruhém kilometru chůze dorazil na kopec, spatřil převrácený traktor a pod ním ležícího bratrance. Pravou nohu měl přimáčknutou pod jedním z mohutných kol. Byl zde už 25 hodin. Kdyby tam ještě nějakou chvíli takto zůstal, bylo by podle lékařů nutné nohu amputovat.
Steve Hoholik byl za Olesakovu zajížďku nesmírně vděčný. "Divil jsem se, co tě sem přivedlo , a to zrovna ve chvíli, když jsem tu pomoc nejvíce potřeboval," řekl po uzdravení.
